El Camino Francés, Svatojakubská cesta podruhé.
7. září 2014 jsem se vydal, abych znova prošel touto zázračnou cestou. Tentokrát jsem nevyrazil sám, doprovázel jsem totiž Evu, milou kamarádku, kterou jsem poznal před několika lety. Tak jako při první cestě i teď jsem začal pouť ze Saint Jean Pied de Port, francouzského městečka v úpatí Pyrenejí a dokončil ji až u Atlantiku, kde jsem však strávil delší dobu zastávaje funkci hospitalera v albergu Delfín v Muxíi. Na stránkách tohoto deníku se můžeš dočíst, jak jsem jednotlivé dny poutě prožíval tentokrát.
Úterý, 9. 9. 2014., 2. den: Roncesvalles - Zubiri, 22,1 km, 2 geokešky
Jelikož se i naše noclehárna do večera zcela zaplnila, ráno odcházelo z Roncesvalles přes 300 poutníků. Reálným cílem většiny z nich bylo Zubiri, kde je ovšem mnohem méně míst, dohromady něco málo přes 130. Předchozí večer jsem viděl jak dva chlapíci mého věku nervozně telefonují a zjišťují, že ten či onen vyhlédnutý alberg je již zaplněný rezervacemi. Samosebou to zneklidnilo i mne ale pokládaje rezervaci za neférovou, ani mě nenapadlo podnikat něco takového. Jen jsme se s Evou dohodli, že by bylo rozumné zastavit se už ve Viscarretu, stejně jako jsem to udělal já vloni. Je to sice jen 12 km ale budeme tam tak brzy, že určitě budou mít volná místa.
Vyrazili jsme v 7:34. Na památku jsme se ještě vyfotili u tabulky "Santiago de Compostela 790 km" a svižně vykročili. V 10 hodin jsme už stáli před maďarským albergem ve Vizcarretu, na jehož dveřích visela tabulka s nápisem "Completo" (obsazeno). Jelikož na dalších deseti kilometrech žádný alberg není, tím pádem bylo rozhodnuto, že se musíme dostat minimálně do Zubiri a pokud ani tam nepochodíme, čeká nás ještě dalších 5 km do Larrasoany.
S vidinou, že budeme eventuálně nuceni strávit noc někde na lavici jsme nasadili usilovné tempo a zastavili jsme se jen když nás už moc trápila žízeň nebo nás zlákaly ostružiny. V lese u Alto de Mezkiriz, kde jsem našel první geokešku tohoto dne jich bylo hojně a zatímco já jsem hledal kešku, Eva se krmila. Po očku jsem ji sledoval aby mi neutekla, i přesto však, když jsem se vrátil na stezku, už jsem ji neviděl. Nastala situace podobná jako předchozí den s Violou. Eva si myslela, že jsem už odešel, nasadila rychlejší tempo a já, přestože jsem šel také rychleji než normálně a přesto ji nemohl dohnat jsem se začal domnívat, že jsem ji přece jen přehlédl a je někde za mnou. Nakonec jsem ji musel zatelefonovat a tak se vše vysvětlilo. Předbíhali jsme pak jednoho poutníka za druhým, někdy dokonce i celé skupiny, které si cestou sedly cestou na kávu. Několik km před Zubiri jsem na jednom stromě spatřil ceduli, na které stálo, že alberg v Larrasoaně je dočasně zavřený. Tato informace nás trochu šokovala a současně přiměla zvýšit tempo ještě více, to už jsme ale dosáhli hranice svých možností. Faktem je, že už před půl jednou jsme byli v Zubiri, což znamenalo 4,5 km/hod. V horském terénu a s ruksakem na zádech to byl docela úctyhodný průměr.
Alberg Zaldiko, který jsme si vyhlédli byl zavřený. Ve výloze však visela tabulka se vzkazem, že majitel je v baru Basseri. Evu jsem pro jistotu nechal hlídat vchod a já se vydal vyhledat ten bar. Po dvou dotazech jsem byl na místě, našel majitelku a vrátil se s ní do albergu, který naštěstí ještě nebyl úplně obsazený. Naše snaha tedy nebyla zbytečná. Po sprše následovalo velké praní (v Roncevalles na to čas nebyl). Potom jsme zašli do blízkého baru, kde jsme přisedli k Frantovi a Berniemu a vypili tři půllitry Estrelly. Potom jsme si ještě dali "peregrino menu" (poutnické menu o třech chodech) a celý ten uspěchaný den jsme zapili červeným vínem. Potom jsem celou společnost zlákal na malou, zhruba kilometrovou procházku na druhý konec městečka, kde se mi vloni v dešti nepodařilo najít jednu geokešku. Ani teď, za dobrého počasí to nebylo jednoduché, byla ukryta perfektně a nakonec to byla Eva, která ji našla.
Kam až dojdeme zítra je prozatím nejisté. Rozhodnutí nechám na Evě, která by se ráda zastavila v Zabaldice. Ta vesnička byla pro mne vloni z Viscarretu v ideální vzdálenosti a moc se mi tam líbilo. Ze Zubiri je to ale příliš blízko.